Báro, jak ráda začínáte svůj den?
Nejraději si po probuzení hovím ještě chvíli v posteli a nechám doznívat sny. A pak si jdu udělat kafe.
Kdy pro vás nastávají nejlepší podmínky ke čtení?
Když mě knížka pohltí, čtu ve dne v noci, v tramvaji, za chůze, ve výtahu, v tichu, v hluku… Nevnímám u toho třeba ani to, že je mi zima, nebo že mám žízeň.
A ke psaní?
Dobře se mi píše, když mám kolem trochu nepořádek nebo i mírný hluk. A někdy mi pomáhá filmová hudba.
Kde jste při psaní Bitvy o diamant čerpala inspiraci?
Jsem učitelka a nápad vznikl původně ve škole. Měla jsem dělat anglické divadlo se skupinou, ve které byly děti z 5. B a z 5. C, ale nešlo to, protože nic nechtěly hrát společně. Pořád si nadávaly, štítily se sebe navzájem a odmítaly se promíchat. Nutit je do spolupráce by nikam nevedlo, a tak jsem přemýšlela, jaký příběh by jim umožnil si ty své „týmy“ zachovat. Díky tomu mě napadly dvě znepřátelené vesnice, které mají jedno společné hřiště…
Jaké hlavní poselství knížka nese?
Nevím, zda tam jde najít nějaké jednoznačné, nejdůležitější poselství. Hrdinové se setkávají s překážkami, díky kterým se něco naučí – třeba zvládat stres ve vypjaté situaci, přiznat chybu nebo překonat odpor k nepřátelům. Každého čtenáře z toho může inspirovat něco jiného.
Doporučila byste ji ke společné četbě?
Ano, myslím, že je tam spousta momentů, u kterých se dá zastavit a povídat si o nich, porovnávat je se zkušenostmi, které děti mají.
Jakou bitvu právě teď svádíte vy sama?
Asi s následky svého špatného time-managementu. Ještě jsme se pořád nenaučila plánovat věci tak, aby se daly stíhat. Vždycky si nějak zapomenu nechat časovou rezervu a teď je zrovna období, kdy se zas všechno kumuluje.
Myslíte, že je dělení dětských knih na ty pro holky a ty pro kluky přežité?
Jsem ráda, že v knihkupectvích, kam chodím, se s žádným takovým rozdělováním nesetkávám. Některé knihy mohou více zaujmout kluky a jiné holky, ale byla by škoda děti předem ovlivňovat.
Co podle vás dělá dětskou knížku výjimečnou?
Postavy, se kterými se čtenáři rychle ztotožní a na kterých jim velmi záleží, strhující děj, rozumitelný, ale pěkný jazyk, svižné dialogy, aspoň troška humoru, dobře napsaný konec, který různé nitky příběhu skutečně uzavírá, a ještě by knížka měla čtenářům umožnit se v něčem posunout, rozvinout.
Kterou jste v dětství milovala vy sama?
Bylo jich mnoho, ale jedna z těch strhujících je pro mě dodnes Ronja, dcera loupežníka.
|
