Zajímavé osobnosti, jen pár minut čtení.
Máte pomalý rozjezd? Vychutnejte si ho s ilustrátorkou Marion Deuchars. Její knížka Yoga for Stiff Birds vám vykouzlí úsměv na tváři. Notabene, když přijde z Book Therapy, jako vždy krásně zabalená do hedvábného papíru… *mrk, mrk*
Ke správnému dýchání, pořádnému protažení a pozitivnímu stavu mysli inspiruje vtipná knížka Yoga for Stiff Birds. Protagonistou je pták Bob, co vám ukáže, jak na to, a ještě přitom vyvrátí pár mýtů o józe. Jste připravení uvolnit se a pobavit se v jeho společnosti?
Jste ranní ptáče, Marion?
Rozhodně ne. Než po probuzení skutečně vstanu potřebuju klidně i hodinu, je to má nejmilejší část dne, když se takhle opakovaně nořím do říše snů, tam a zpět, dokud se do reality nevrátím úplně.
Jak vypadá vaše ideální ráno?
Probouzím se z krásného snu. Ještě není pozdě, takže se nemusím cítit provinile, všichni už jsou ale z domu a vládne tu úžasný klid. Společnost mi dělá náš pes a slunce, co proniká dovnitř kuchyňským oknem. Vařím si kávu – staromódně, v perkolátoru, trvá to tak docela dlouho, ale připadá mi důležité udělat si na to čas. Potom už si připravuju toast. Ideálně z chlebu, který jsem sama upekla. Mažu si ho domácí marmeládou z pomerančů a grepů, jako vždycky. Poslouchám rádio, čtu si noviny. Pak jsem teprve připravená začít svůj den. To znamená vzít psa ven, zajít na jógu, anebo se projít do studia přes New River Walk, přímo fantastickou stezku, co skrývá severní Londýn. Má tu nejúžasnější různorodou flóru a faunu, pokaždé si tu doplním svůj deficit přírody.
Co považujete za největší mylnou představu o józe?
Že musíte mít určitý typ těla nebo určitou osobnost, abyste se jí mohli věnovat.
Jaká myšlenka stojí za vaší knížkou Yoga for Stiff Birds?
Vlastně by měla šířit lásku! Chtěla jsem se podělit o radost, co ve mně jóga vyvolává. S humorem a osobitě oslovit ty, kdo třeba ještě nemají kuráž s ní začít.
Kdo si její prohlížení a čtení podle vás užije nejvíc?
Myslím si, že kdokoliv. Mám kolem sebe tolik lidí, mladých i starých, co právě začínají s jógou, že jsem přestala počítat.
Jste sama „stiff bird“?
Jsem. Vždycky jsem byla, i v době, kdy jsem byla jako běžkyně dost ve formě. Zkrátka nemám jedno z těch ohebných těl. To mimo jiné znamená, že jsem si na józe pokaždé připadala poraženě. Je to jediné cvičení, u kterého jsem se rozbrečela, a to hned dvakrát. Zlom nastal docela nedávno, když jsem zapomněla na nějaký cíl nebo deadline a rozhodla se začít s jógou znovu ve vlastním tempu, bez ohledu na to, co by si mohli ostatní myslet. Začala jsem svou neohebnost přijímat jako nedílnou součást svého těla, které se – doufám – dočká vysokého věku!
Jakou nejlepší lekci jste vy sama dostala od ptáka Boba?
Bob se umí zasmát sám sobě. Má slabé stránky a silné stránky, dělá chyby, ale je to věčný optimista.
Jaký dalším způsobem se kromě jógy ráda uvolníte?
Mám moc ráda pilates. Také si užívám procházky. A začala jsem se zajímat o zvukovou meditaci – jsem jednou z těch děsivých lidí, co si užívají podivné zvuky. Mým oblíbeným je šustění papíru. Hodně mě uklidňuje.
Máte právě rozečtenou nějakou knihu?
Ano, The Surreal Life of Leonora Carrington od Joanny Moorhead.
A co kdybyste mohla strávit den s nějakou literární postavou – kterou byste si vybrala a co byste dělaly?
Není to tak docela fiktivní postava, ale nejspíš Thomase Cromwella z fiktivního příběhu Walf Hall od Hilary Mantel. Zajímalo by mě, jak tenkrát vypadal Londýn na začátku 16. století, procházet se jeho ulicemi, poznat jeho vůni, pořádně si ho prohlédnout, navštívit jeho staré hostince, projít se po břehu Temže… Mít možnost zhodnotit, jak moc se změnil, přesto bych díky jeho velmi typickému rozložení určitě vždycky věděla, kde jsem. A potom, kdo by nechtěl potkat některé z postav dvora krále Jindřicha VIII.? Mohla bych se sama přesvědčit, jestli byla Anna Boleynová opravdu tak zlá, jak se vykresluje, nebo zkrátka jen velmi chytrá…
