Zajímavé osobnosti, jen pár minut čtení.
Začněte dnešní den oči otevírajícím rozhovorem s Marcelou Poláčkovou a Dagmar Krišovou, autorkami skvělé novinky Děti to chtěj vědět taky. Tu moc doporučujeme všem, kdo pečují o děti, a proto v Book Therapy nesměla chybět.
Jak na to, abyste byli tím, za kým se dítě nezdráhá přijít si pro radu?
Odpověď najdete v nové knize Děti to chtěj vědět taky, která odborně, zato srozumitelně pojednává o vztazích, sexualitě, tělesnu a jejich vývoji od dětství po dospělost.
Autorky z organizace Konsent na základě rozhovorů s experty a osobních informací podávají pomocnou ruku, jak s dětmi mluvit o masturbaci nebo třeba prvních láskách, rozchodech, pornu i sexuálním násilí – to kybernetické nevyjímaje. Pro ještě lepší pochopení Marcela s Dagmar nabízejí modelové ukázky takových konverzací.
Ochutnávku přinášíme ve formě rozhovoru.
Jaké výchovné prostředky jsou stejně přežité, jako jsou stále rozšířené?
Marcela: Schovávání se za fráze typu „na to máš ještě času dost“.
Dagmar: Mlčení.
Kdy je nejlepší začít se sexuální výchovou?
M.: Začít bychom měli ideálně u sebe. Zamyslet se nad tím, jaké pocity v nás určitá témata vyvolávají a pracovat s nimi, zjistit, jaké jsou naše postoje a hodnoty a jak se propisují do naší každodennosti.
D.: S dětmi pak od jejich narození. Sexuální výchovu děláme, i když si myslíme, že ji neděláme. I to mlčení je sexuální výchova.
S jakým největším mýtem se v této otázce setkáváte?
D.: Že sexuální výchova je pouze o reprodukci a prevenci otěhotnění a sexuálně
přenosných infekcí. Do sexuální výchovy ale patří také téma vztahů, komunikace,
vztahu ke svému tělu, tělesné integrity, identity, sexuality…
M.: Že sexuální výchova není potřeba, protože si dnešní děti všechno samy zjistí na internetu. Je pravda, že přístup k informacím mají děti dnes poměrně snadný, nelze ale spoléhat na to, že na internetu nebo ve vrstevnické skupině načerpají informace ověřené. Je potřeba, abychom jim pomohli se v nich vyznat. Ne všechno se navíc dá někde vyčíst. Důležitou součástí sexuální výchovy jsou také diskuze, díky kterým si mladý člověk může utřídit své postoje a hodnoty.
Která část nebo informace knihy bude pro čtenáře nejspíš největším překvapením?
D.: Myslím, že kniha neobsahuje jedno velké překvapení, ale spíš řadu dílčích aha
momentů, kdy si čtenářky a čtenáři uvědomí – aha, tohle taky souvisí se sexualitou, to by mě dřív nenapadlo.
M.: Překvapením podle mě může být uvědomění, že sexuální výchova nemusí být
strašákem, ale radostným způsobem prohlubování vztahu s dětmi.
Zjistily jste při práci na knize vy samy něco, co vás překvapilo?
D.: Pro mě bylo zajímavé sbírat příběhy o penisech. Historky o tom, jak ve vibrujícím autobuse dojde k nechtěné erekci a člověk pak řeší, jak decentně vystoupit, aby si toho nikdo nevšiml, to je něco, co jsem jako majitelka vulvy neznala, a překvapilo mě, kolik lidí podobnou zkušenost sdílí.
M.: Příjemným překvapením pro mě bylo zjištění, jak moc téma sexuální výchovy
v lidech rezonuje a jak silná je jejich potřeba moct sdílet své dosavadní zkušenosti a výchovu vhodně uchopit.
Máte vy osobně něco, co byste si přály, aby vám někdo objasnil už v dětství a nemusely jste si na to později přijít samy?
D.: Z hlediska sexu jsem, myslím, byla dobře informovaná, ale z hlediska vztahů pořád odkrývám nějaké komunikační vzorce, které jsem doma odkoukala a které nejsou úplně funkční. Upřímně ale nevím, jestli je v moci rodičů, aby na toto pomohli dětem nahlédnout, to je spíš otázka psychoterapie.
Co podle vás dělá vztah zdravým vztahem?
D.: Vůle reflektovat vlastní chování a společné hledání toho, jak to udělat, abychom se ve vztahu všichni cítili příjemně.
M.: Společné vytváření bezpečného prostoru, ve kterém je možné otevřeně komunikovat své pocity a potřeby a mluvit o intimních tématech.
Existují témata, která by mezi dětmi a rodiči měla zůstat tabu?
D.: Během psaní jsme se setkaly s několika příběhy, kdy malé děti traumatizoval blízký kontakt se sexuálním životem rodičů – například našly explicitní sexuální fotografie, kde figurovali rodiče, nebo opakovaně slyšely, jak rodiče ve vedlejším pokoji souloží. Určitě by nemělo být tabu, že rodiče mají sex (pokud ho mají), o tom mluvit můžeme, ale například sexuálně explicitní fotky rodičů by bylo lepší pořádně ukrýt. A v případě, že je dítě najde, by bylo dobré promluvit si o jeho pocitech a pokusit se situaci vysvětlit.
Proč se tolik z nás témat dotýkajících se sexuálního zdraví bojí?
D.: Nevím, jestli je to vyloženě strach, možná spíš nezvyk a s ním spojený stud. Věřím ale, že se to pomalu mění.
M.: Podle mě k tomu přispívá i mylná domněnka, že abychom tato témata mohli otevírat, musíme nejprve znát odpověď na všechny možné otázky, které mohou ze stran dětí a dospívajících přijít. Přitom stačí, abychom byli připraveni dítěti přiznat, že odpověď neznáme. Pokud se tedy dítě zeptá, je dobré ho za otázku v prvé řadě ocenit a zjistit její kontext a odpověď pak klidně můžeme dohledat společně.
Napadají vás další knihy na podobné téma, které byste svým čtenářům vřele doporučily?
M.: Doporučila bych knihu Vyhonit ďábla: O vztazích, sexu a intimitě od Terézie
Ferjančekové a Zuzany Kašparové, která boří stereotypní představy o sexu a intimitě, a knihu Moderní sebeobrana od Jasmíny Houdek a Pavla Houdka o tom, jak si hájit své hranice a bránit se obtěžování.
Beseda ke knize Děti to chtěj vědět taky v brněnské Book Therapy již 2.května v 19hod
Přijďte se zapojit k naší debatě s Konsent o knize Děti to chtěj vědět taky! Debata je určena pro všechny, kteří se zajímají o výše zmíněná témata, a kteří se chtějí zapojit do konstruktivní a otevřené diskuze.
