„Poezie je nástrojem, kterým ulehčuji nitru,“ říká umělkyně ForgetMeNot

„Poezie je nástrojem, kterým ulehčuji nitru,“ říká umělkyně ForgetMeNot

Umělkyně Michaela Fenklová aka ForgetMeNot nám v rozhovoru pověděla o své cestě k poezii a prozradila, v čem se bude její chystaná kniha lišit od úspěšné sbírky básní Everything Happens to Me.

Co stálo za rozhodnutím vydat knihu Everything Happens to Me?

Psaním ventiluji pocity, bolesti a vnitřní tíhy, které ze sebe jinak dostat neumím. Poezie je pro mě tedy nástrojem, kterým ulehčuji nitru. Vydáním knihy pak započínám proces hojení. Zranitelnost s tím spojená v tomto případě funguje i jako forma ochrany před sebou samotnou. Přestože tedy kniha obsahovala zažité zkušenosti spojené s určitými osobami, byla psaná výhradně pro mě. Je to odkaz mých minulých „já“, co zrcadlí určité životní období, jež bylo zásadní v rozvoji člověka, kterým jsem nyní. Ráda se ohlížím a připomínám si, co všechno jsem ustála.

Doporučila byste knihu i čtenářům, kteří si k poezii ještě nenašli cestu? 

No jasně. Když se řekne poezie, lidé si často představí násilnou penetraci mozku rýmujícími se větami, které pro obyčejné smrtelníky často postrádají kousek smyslu. Já ale píšu volným veršem. Bezprostředně si na papír formuluji tancující myšlenky, kterým neudávám žádný rytmus, žánr ani osnovu. Proto to ani není náročná četba. Pouze sebereflexe, skrze kterou ve mně můžete najít kousek sebe.

Kudy vedla vaše cesta k poezii? 

Už od mala pro mě byla slova formou sebevyjádření. Vždycky, když jsem zkoušela něco malovat, stejně jsem skončila u vizualizace slov.

Zlomový moment byl, když mi bylo dvanáct a zažila jsem traumatickou událost. V ten moment se ze psaní stala terapie.

Robot na odložení pocitů. Místo do sebe jsem je zamykala do papíru. A ten do šuplíku. A protože píšu bezprostředně, když to na mě zrovna přijde, samovolně jsem přešla z dlouhých textů a úvah k formátu rychlého a úderného vyjádření. Tím jsem došla k poezii. Ale na prózu jsem nezanevřela, součástí mé příští knihy, kterou nyní připravuji, budou i delší texty.

Liší se něčím vaše poezie psaná anglicky od té psané česky?

Vlastně vším. Říká se, že kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem, a já jsem bilingvní, v angličtině se mi i zdají sny a úplně jinak v ní přemýšlím. Píši v ní více prvoplánově a syrově, mé anglické texty bývají víc na tělo. Tato kniha je z většiny anglicky i proto, že jsem v době jejího psaní žila v zahraničí. V češtině si na druhou stranu umím víc hrát se slovními obraty, mé české texty mají větší hloubku a určitě je v nich i větší kus mé duše. Taková tedy bude příští knížka.

Má pro vás některá pasáž z Everything Happens to Me zvláštní význam?

Řekla bych, že úvod a doslov. Na začátek jsem ukryla zprávu morseovkou osobě, o které ta kniha z větší části je, a knihu jsem zakončila citátem mého oblíbeného spisovatele Charlese Bukowskiho:

„Sometimes you just have to pee in the sink.“

Je v tom spousta pravdy. Na konci dne si totiž uvědomíte, že je to všechno stejně úplně jedno.

 

1 z 8