Tým Book Therapy

Kateřina Vedralová

je doyenkou pražské pobočky. Má slabost pro beletrii, která vás pohltí, ale její záběr je pochopitelně mnohem širší. Lepšího průvodce světem knih byste hledali těžko.

Kdo jsou tvoji tři nejoblíbenější spisovatelé?

Katka: Moji tři nejoblíbenější autoři jsou čtyři. Ian McEwan, John Fowles, Kazuo Ishiguro a Hermann Hesse.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?

Katka: Cecilia Tallis z knihy Pokání od Iana McEwana. Pro její vnitřní sílu, morální oddanost a vytrvalost.

Soudíš knihu podle obalu?

Katka: Ano, ale ne nezbytně. Pokud je obsah stěžejní, obálku knihy moc neřeším. Pokud si však mohu vybrat knihu v konkrétním vydání, které mě oslovuje, tak k jejímu zpracování přihlížím.

 

Tereza Čápová

je Petřinou pravou a někdy i levou rukou v brněnské pobočce. Tam zákazníkům pomáhá s výběrem a také pro ně chystá boží čtení, křty, večírky a workshopy.

O co se nyní zajímáš nejvíce?

Terka: Baví mě fotografie a umění, ráda chodím do galerií. V Book Therapy máme spoustu knih na toto téma, často doprovázejí konkrétní výstavy, což je skvělé. Kvůli pandemii jsem například nemohla jet do Paříže na Koudelkovy Ruins, ale naštěstí o výstavě vyšla nádherná publikace. Anebo jsem naopak byla ráda, že máme skvělou knihu o výstavě Margiely v Palais Galliera, kterou jsme s manželem navštívili. A když jsem minulý týden připravovala příspěvek ke knize o Fridě Kahlo, zjistila jsem, že GHMP pořádá výstavu jejích fotografií. Baví mě, jak je Book Therapy s aktuálním uměleckým děním propojené.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?

Terka: Možná Marcel z Jak voní tymián, mohla bych tak trávit letní prázdniny v provensálských kopcích.

Co o tobě málokdo ví?

Terka: Právě jsem nad odpovědí přemýšlela přesně 13 kilometrů jízdy na kole z pláže a na nic jsem nepřišla. O mně se ví všechno. Anebo to stejně neřeknu. Jsem zvědavá, co odpoví holky! (směje se)

  

Eliška Čechovská

ví o folkloru, co mnozí ani netuší. V brněnské Book Therapy vám ráda poradí (nejen) s výběrem knih o tradicích a řemeslech. Možná při workshopu modrotisku vedla ruku i vám?

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?

Eliška: Jednoznačně by to byla postava z Harryho Pottera. Patřím mezi ty, kteří na tomto fenoménu vyrostli. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem netrpělivě čekala na další nové díly knižní série. Takže i kdybych mohla být třeba jen neviditelnou postavou, určitě volím procházku Bradavicemi.

Soudíš knihu podle obalu?

Eliška: Rozhodně! Studovala jsem knižní design, takže mě zajímá vše včetně vazby. Ale vždy si dávám pozor, protože vím, že i obsah může mnohdy předčit i ten nejdokonalejší obal.

O co se nyní zajímáš nejvíce?

Eliška: Poslední roky jsou mými největšími koníčky folklor a tradice. Vnímám je jako obrovský dar našich předků, o který je třeba pečovat. Postupem času se z nich stala i tak trochu má práce. Díky folklorním ilustracím jsem se také dostala k ruční výšivce, která je mým dalším velkým koníčkem.                                                                                                                                                                                                                     

Apolena Kalinová

pomáhá v pražské pobočce a z celého týmu Book Therapy píše rozhodně nejkrásněji. Aby také ne, když mezi její vášně patří kaligrafie a grafický design.

Kdo jsou tvoji tři nejoblíbenější spisovatelé?

Apolena: Jen tři? Na nejoblíbenější nehraju, ale na špatnou náladu Betty MacDonaldová, na chvilku poezie Čistá duša nebo Bára Vencálková alias @pise.b, mám taky ráda Hrabala, Remarqua, Tučkovou…

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli literární postavou, která by to byla a proč?

Apolena: Možná Pipi Dlouhá punčocha s tou její bezstarostností. Anebo čarodějka v Harrym Potterovi. Tedy ještě před Harrym, abych mohla chodit se Siriusem Blackem. A samozřejmě čarovat.

Co o tobě málokdo ví?

Apolena: Že každých pět let čtu všechny knihy Harryho Pottera znovu. 

 

Veronika Badinová

Pokud vám někdo v brněnské Book Therapy dal dobrý tip na knihu (nejen) s interiérovým designem, mohla to být právě Veronika. Pokud totiž ve volném čase neodpočívá při korektuře textů, upravuje starý nábytek.

Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?

Veronika: Kdykoli mám me-time a nemusím interagovat s ostatními lidmi. Nejčastěji je to doma v křesle se sklenkou červeného, cestou vlakem nebo na chatě v horách. 

Která kniha pro tebe byla největším překvapením?

Veronika: Překvapením je pro mě vlastně každá kniha. Nikdy nevím, jaký zážitek budu mít z jejího čtení, co se v ní dozvím nebo co se třeba naučím sama o sobě. Mám-li ale nějakou jmenovat, vybaví se mi Život s hvězdou od Jiřího Weila. Když jsem ji tehdy začínala číst, vůbec nic jsem o ní nevěděla, a tudíž jsem neměla žádná očekávání. To jsou pak momenty největšího překvapení. 

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli literární postavou, která by to byla a proč?

Veronika: Určitě Heidi (děvčátko z hor), moje absolutní dětská hrdinka - ve všech smyslech tohoto slova. Zejména proto, že v dětství jsem měla mnohem jasnější představu o tom, kým nebo jaká bych chtěla v životě být - idealistická, možná až lehce naivní, ale zato nespoutaná.                                                                                                   

Klára Přečková

má slabost pro japonské romány a nejlépe ty o kočkách, protože sama má jednu doma. Zajímá vás Po čem kočky touží? Zeptejte se Kláry v pražské Book Therapy.

Která kniha nyní čeká rozečtená na Tvém nočním stolku?

Klára: Rozečtených jich mám vždycky pár najednou, ale nedávno jsem dočetla skvělou knihu Klara and the Sun od Ishigura a nyní začínám britskou klasiku Washington Square od Henryho Jamese, pro kterého mám slabost. 

Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?

Klára: Ve vlaku - překvapivě se mi nejlépe čte na 4hodinové cestě domů do Ostravy. 

Co o tobě málokdo ví?

Klára: Nyní studuji anglickou filologii, avšak původním plánem byla sinologie - studium čínštiny - které jsem se jednu dobu věnovala. 

 

Laura Palšová

má na starosti sociální sítě a veškerou komunikaci Book Therapy. Když nenatáčí reels, tak je buď na francouzštině nebo nahání po Praze svého jezevčíka Alana.

Která kniha nyní čeká rozečtená na Tvém nočním stolku?

Laura: Je ich až príliš veľa! Pražský cintorín od Umberta Eca, Dejiny krásy, ktoré som dostala od rodičov, taktiež od Eca… Memoár Diane Von Furstenberg, The Woman I Wanted to Be. Diane je mega cool! Keď budem mať 70, tak Diane je vibe. The Courage to Be Disliked, knihu mi odporučil môj brat a potom aj kamarát Jakub, takže som ju musela mať. A Sapiens od Harariho, ktorý sa mi mega páči.

Soudíš knihu podle obalu?

Laura: Samozrejme. Som veľmi vizuálny človek, takže súdim a skúmam obaly úplne všetkého! Od obalov potravín až po knihy.

Jaká je tvá nejmilejší denní doba?

Laura: Ktorákoľvek doba, kedy sa nemusím ponáhľať. Nikdy som nebola fanúšik skorých rán, takže tie sú out, ale káva + ticho + pre mňa akceptovateľný ranný čas je fajn. Tiež mám rada podvečer, keď varím večeru a počúvam podcasty. Mám proste rada me-time.

 

Mischa Babel

je naše dvorní fotografka. Fotí knihy, fotí interiéry, fotí eventy a fotí i nás. Všechny tyhle naše portréty? Její práce. 

O co se nyní nejvíce zajímáš?

Mischa: Možná to bude znít bizarně, ale právě teď mě fascinuje mozek. Po přečtení Life Lessons from Brain Surgeon: The New Science and Stories of the Brain od Dr. Raula Jandiala jsem mozku absolutně propadla. Doufám, že v knize The Idea of the Brain od Matthewa Cobba se dozvím ještě víc.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla?

Mischa: Asi Colin z Pěny dní, chtěla bych si vyzkoušet žít v bláznivém surrealistickém světě Vianových knih.

Co o tobě málokdo ví?

Mischa: Že skvěle vařím! 

 

Bal Icme

Book Therapy vytváří vizuální identitu. To znamená, že navrhuje vše od záložek přes cedule na zdi až po kombinace barev, aby se vám u nás líbilo ještě více.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla?

Bal: Zeze z Meu Pé de Laranja Lima, jeho příběh je specifický a univerzální zároveň. Život není snadný a nezáleží přitom, jestli jsi dítě nebo starší, ale přicházejí v něm silné momenty, kdy si uvědomujeme vlastní ryzost, jedinečnost srdce a dary, kterými oplýváme, a život má najednou smysl. To platí i pro Zezeho. Je jedinečný, inteligentní. Je silný, okouzlující a vždy má nějaký plán. Jsem ráda, že jsem si tu knihu mohla přečíst už třikrát, protože když jsem ji četla na základní škole, nerozuměla jsem jí ani trochu! (směje se)

Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?

Bal: S kávou, čajem a se zvuky listí a deště.

Soudíš knihu podle obalu?

Bal: Jelikož je mým oborem design, ano, nejprve ji soudím, až pak nahlížím dovnitř. 

  

Petra Caudr Hanzlíková

Book Therapy založila. Je to právě ona, kdo knihkupectví udává směr a rytmus. Ať už vás u nás zaujme jakákoliv kniha, můžete si být jistí, že prošla přes její přísné oko.

Kterou knihu bys označila za své guilty pleasure?

Petra: Hory peklo ráj, napsal ji norský stand-up komik Are Kalvø.

Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?

Petra: Dokážu si je vytvořit kdykoliv a kdekoliv – k velkému nadšení manžela a syna.

O co se nyní zajímáš nejvíce?

Petra: O tzv. kindness economy. Jak píše Mary Portas ve své knize Rebuild: „Planeta, lidé, zisk. V tomhle pořadí.“ Takové prostředí chceme v Book Therapy kultivovat. 

 

Jiří Caudr

je spoluzakladatelem a nepřízní osudu také naším ajťákem. Potkat se s ním ale můžete třeba i před večerní terapií v Praze, kdy pro vás Book Therapy otevře, abyste si naši nabídku mohli vychutnat nerušeně.

Hardcover nebo paperback?

Jiří: Anycover a anyback.

Která kniha pro tebe byla největším překvapením?

Jiří: Testament – Manifest: Památník Tomáše Bati. Perfektní obsah, který nepopisuje jen památník samotný, ale i osobnost Tomáše Bati, jeho hodnoty a k tomu celé zlínské dílo architekta Gahury. Kniha je zpracovaná tak precizním a nápaditým způsobem, že to překvapilo i mě, tedy člověka, který pár knih už v ruce měl. (směje se)

Kdybys mohl jedné knize přepsat konec, která by to byla a jak by dopadla?

Jiří: To ale nechci vůbec dělat! Nad koncem každé knihy musel každý autor hodně dlouho přemýšlet. A i když mám názor na hromadu témat, do příběhu, který z nějakého důvodu dopadne, jak dopadne, prostě zasahovat nemůžu. Na to si asi budu muset napsat něco svého.