Tým Book Therapy
Tereza Čápová
je Petřinou pravou a někdy i levou rukou v brněnské pobočce. Tam zákazníkům pomáhá s výběrem a také pro ně chystá boží čtení, křty, večírky a workshopy.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?
Terka: Marcel z Jak voní tymián, mohla bych tak trávit letní prázdniny v provensálských kopcích.
Jaké knihy čteš nejčastěji?
Terka: Určitě beletrii, nejraději japonské autory. A pak reportážní knihy.
Prozradíš nám o sobě nějaký fun fact?
Terka: Nedávno jsem zjistila, že Japonci mají jeden výraz pro to, když hromadíte knihy, ale nečtete je. Tsundoku (積ん読). Miluji Japonsko.
Eliška Čechovská
ví o folkloru, co mnozí ani netuší. V brněnské Book Therapy vám ráda poradí (nejen) s výběrem knih o tradicích a řemeslech. Možná při workshopu modrotisku vedla ruku i vám?

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?
Eliška: Jednoznačně by to byla postava z Harryho Pottera. Patřím mezi ty, kteří na tomto fenoménu vyrostli. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem netrpělivě čekala na další nové díly knižní série. Takže i kdybych mohla být třeba jen neviditelnou postavou, určitě volím procházku Bradavicemi.
Soudíš knihu podle obalu?
Eliška: Rozhodně! Studovala jsem knižní design, takže mě zajímá vše včetně vazby. Ale vždy si dávám pozor, protože vím, že i obsah může mnohdy předčit i ten nejdokonalejší obal.
O co se nyní zajímáš nejvíce?
Eliška: Poslední roky jsou mými největšími koníčky folklor a tradice. Vnímám je jako obrovský dar našich předků, o který je třeba pečovat. Postupem času se z nich stala i tak trochu má práce. Díky folklorním ilustracím jsem se také dostala k ruční výšivce, která je mým dalším velkým koníčkem.
Veronika Badinová
Pokud vám někdo v brněnské Book Therapy dal dobrý tip na knihu (nejen) s interiérovým designem, mohla to být právě Veronika. Pokud totiž ve volném čase neodpočívá při korektuře textů, upravuje starý nábytek.

Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?
Veronika: Kdykoli mám me-time a nemusím interagovat s ostatními lidmi. Nejčastěji je to doma v křesle se sklenkou červeného, cestou vlakem nebo na chatě v horách.
Která kniha pro tebe byla největším překvapením?
Veronika: Překvapením je pro mě vlastně každá kniha. Nikdy nevím, jaký zážitek budu mít z jejího čtení, co se v ní dozvím nebo co se třeba naučím sama o sobě. Mám-li ale nějakou jmenovat, vybaví se mi Život s hvězdou od Jiřího Weila. Když jsem ji tehdy začínala číst, vůbec nic jsem o ní nevěděla, a tudíž jsem neměla žádná očekávání. To jsou pak momenty největšího překvapení.
Kdybys mohla být třeba jen na chvíli literární postavou, která by to byla a proč?
Veronika: Určitě Heidi (děvčátko z hor), moje absolutní dětská hrdinka - ve všech smyslech tohoto slova. Zejména proto, že v dětství jsem měla mnohem jasnější představu o tom, kým nebo jaká bych chtěla v životě být - idealistická, možná až lehce naivní, ale zato nespoutaná.
Ela Bedrníková
nedá dopustit na klasiku Milana Kundery a filmy Pedra Almodóvara. I když ráda hraje beach volejbal a chvíli žila v Portugalsku, miluje bouřku a déšť.

Kterou knihu bys označila za své guilty pleasure?
Ela: Oprava, not so guilty! Normal People - čtu alespoň dvakrát ročně.
Kdybys byla kniha, co bys byla za žánr?
Ela: Buď psychologický román nebo krásná literatura.
Co o tobě málokdo ví?
Ela: Že si v zimě nenechám ujít ani jeden přenos biatlonu.
Sára Ježková
se zajímá o architekturu, zejména její krajinářskou odnož. Místo terapie se raději ztrácí v krajině, ale i ve městě, kde si pak nejraději užívá osobní trojboj v podobě kávy, dobré snídaně a mimosy.

Sára: Tipuji to na něco na pomezí deníku a cestopisu s velkou dávkou komedie.
Jaká kniha leží rozečtená na tvém nočním stolku?
Sára: Momentálně se mi tam sešel pestrý hlouček. Od Nahoře fouká (Klára Kolouchová), přes Prostě vztahy (Honza Vojtko), taky Dům v Matoušově ulici (Tereza Boučková) až po Hrdinové kapitalistické práce v Evropě (Saša Uhlová).
Co o tobě málokdo ví?
Sára: Většinou se o všechno potřebuji s někým podělit - prostě to vykecat. Teď si ale třeba pohrávám s myšlenkou (už zjišťuji info) na potápěčský kurz. Prostě mě asi lákají pořád nové skills. Jo a taky mám slabost pro staré hrníčky!
Lucie Svobodová
je nejčastěji k zastižení v pražské Book Therapy nebo v Jógovně, kde vede několik lekcí. Zajímá se o současný tanec a kdykoliv by ji někdo navrhl výlet do Finska, rozhodně by neváhala.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli literární postavou, která by to byla a proč?
Lucie: Zvolila bych Alenku z Alenky v Říši divů. Je zvídavá, odvážná a autentická. Kromě toho bych chtěla navštívit svět Říše divů.
Kterých knih máš ve své knihovně nejvíce?
Lucie: Momentálně asi těch z knihovny, což mi připomíná, že bych je měla vrátit.
O co se nyní nejvíc zajímáš?
Lucie: Práce s hlasem a zdokonalování komunikačních dovedností.
Mischa Babel
je naše dvorní fotografka. Fotí knihy, fotí interiéry, fotí eventy a fotí i nás. Všechny tyhle naše portréty? Její práce.

O co se nyní nejvíce zajímáš?
Mischa: Možná to bude znít bizarně, ale právě teď mě fascinuje mozek. Po přečtení Life Lessons from Brain Surgeon: The New Science and Stories of the Brain od Dr. Raula Jandiala jsem mozku absolutně propadla. Doufám, že v knize The Idea of the Brain od Matthewa Cobba se dozvím ještě víc.
Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla?
Mischa: Asi Colin z Pěny dní, chtěla bych si vyzkoušet žít v bláznivém surrealistickém světě Vianových knih.
Co o tobě málokdo ví?
Mischa: Že skvěle vařím!
Viktorie Sapoušková
se schovává v online světě Book Therapy. Komunikuje s vámi skrze náš obsah na sociálních sítích, v newsletterech nebo vymýšlí spolupráce. Necháme vás ale nahlédnout do její kuchyně. Je autorkou kuchařky BlaBlaBla, kterou u nás samozřejmě najdete.

Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla a proč?
Viktorie: Aktuálně kdokoliv, kdo má prázdniny.
O co se nyní zajímáš nejvíce?
Viktorie: O algoritmy na sociálních sítích. 😄 A taky se učím italsky.
Soudíš knihu podle obalu?
Viktorie: Rozhodně ano. A přesně z toho důvodu mám doma jeden titul s vícero obálkami.
Bal Icme
Book Therapy vytváří vizuální identitu. To znamená, že navrhuje vše od záložek přes cedule na zdi až po kombinace barev, aby se vám u nás líbilo ještě více.
Kdybys mohla být třeba jen na chvíli nějakou literární postavou, která by to byla?
Bal: Zeze z Meu Pé de Laranja Lima, jeho příběh je specifický a univerzální zároveň. Život není snadný a nezáleží přitom, jestli jsi dítě nebo starší, ale přicházejí v něm silné momenty, kdy si uvědomujeme vlastní ryzost, jedinečnost srdce a dary, kterými oplýváme, a život má najednou smysl. To platí i pro Zezeho. Je jedinečný, inteligentní. Je silný, okouzlující a vždy má nějaký plán. Jsem ráda, že jsem si tu knihu mohla přečíst už třikrát, protože když jsem ji četla na základní škole, nerozuměla jsem jí ani trochu! (směje se)
Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?
Bal: S kávou, čajem a se zvuky listí a deště.
Soudíš knihu podle obalu?
Bal: Jelikož je mým oborem design, ano, nejprve ji soudím, až pak nahlížím dovnitř.
Petra Caudr Hanzlíková
Book Therapy založila. Je to právě ona, kdo knihkupectví udává směr a rytmus. Ať už vás u nás zaujme jakákoliv kniha, můžete si být jistí, že prošla přes její přísné oko.

Kterou knihu bys označila za své guilty pleasure?
Petra: Hory peklo ráj, napsal ji norský stand-up komik Are Kalvø.
Kdy pro tebe nastávají dokonalé podmínky ke čtení?
Petra: Dokážu si je vytvořit kdykoliv a kdekoliv – k velkému nadšení manžela a syna.
O co se nyní zajímáš nejvíce?
Petra: O tzv. kindness economy. Jak píše Mary Portas ve své knize Rebuild: „Planeta, lidé, zisk. V tomhle pořadí.“ Takové prostředí chceme v Book Therapy kultivovat.
Jiří Caudr
je spoluzakladatelem a nepřízní osudu také naším ajťákem. Potkat se s ním ale můžete třeba i před večerní terapií v Praze, kdy pro vás Book Therapy otevře, abyste si naši nabídku mohli vychutnat nerušeně.

Hardcover nebo paperback?
Jiří: Anycover a anyback.
Která kniha pro tebe byla největším překvapením?
Jiří: Testament – Manifest: Památník Tomáše Bati. Perfektní obsah, který nepopisuje jen památník samotný, ale i osobnost Tomáše Bati, jeho hodnoty a k tomu celé zlínské dílo architekta Gahury. Kniha je zpracovaná tak precizním a nápaditým způsobem, že to překvapilo i mě, tedy člověka, který pár knih už v ruce měl. (směje se)
Kdybys mohl jedné knize přepsat konec, která by to byla a jak by dopadla?
Jiří: To ale nechci vůbec dělat! Nad koncem každé knihy musel každý autor hodně dlouho přemýšlet. A i když mám názor na hromadu témat, do příběhu, který z nějakého důvodu dopadne, jak dopadne, prostě zasahovat nemůžu. Na to si asi budu muset napsat něco svého.