Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
Mezi novými časopisy v Book Therapy samozřejmě najdete i zářijové vydání Vogue CS.
S uznávanou novinářkou Danicou Kovářovou, která redakci nově vede, jsme si pro vás popovídali nejen o tom, co od magazínu nyní očekávat, ale také které mýty o „módní bibli“ jsou blízko pravdě a které nemohou být dál.
Danico – káva, nebo čaj?
Rozhodně káva, velká závislost.
Město, nebo les?
Město. Ideálně Paříž, Arles na víkendy. Neznamená to však, že bych se chtěla dobrovolně vzdát Prahy nebo Šumavy.
Kočka, nebo pes?
Pes, jednou si snad konečně pořídím vysněného drsnosrstého foxíka.
Ale k věci: Co symbolizuje pro vás?
Jsem z generace, pro kterou je to stále největší ikona mezi lifestylovými časopisy, francouzskou Vogue si kupuju bez přestání od svých dvaceti let. Takže dostat příležitost vést česko-slovenskou edici je skutečný sen. Symbolizuje pro mne klasiku současně překrytou velmi progresivními vrstvami.
Na co nového se mohou čtenáři Vogue CS těšit pod vaším vedením?
Na vzdušnější grafické řešení, na kterém pracoval Art Director Róbert Kováč, na módní editorialy, ve kterých excentričnost bude vyvažovat elegantnost a ženskost, a na větší propojení s uměním. Nový formát cestovatelských tipů, kurátorský výběr produktů od osobností z redakce, citelnější prolínání printu s webem a sociálními sítěmi. Také, doufám, budeme vidět na vícero společensky a kulturně zásadních akcích, už nyní vyjednáváme několik nových mediálních partnerství a událostí.
Nečekejte revoluci, ale postupnou evoluci. Hodláme pokračovat v oslovování těch nejlepších autorů a externích přispěvatelů a rozvíjet publicistickou stránku Vogue CS, kterou vnímám kromě módy jako naši největší devizu. Je důležité mít nejenom zajímavou tvář, ale také silný a originální hlas.
Pozice šéfredaktorky módní bible je díky pop kultuře opředená mýty. Kterou častou představu o své práci považujete za nejabsurdnější?
Že mám vedle kanceláře šatník velikosti hotelové lobby, z něhož si kdykoli mohu něco půjčit nebo odnést.
A co je naopak překvapivě pravda?
Že se i lapsus může při dobrém smyslu pro improvizaci obrátit v super výsledek a že uzávěrka se neptá a vyžaduje čas od času nasazení jako před státnicemi. A že to bývají nervy, třeba když čekáte na ostrou verzi fotek, je hodinu před odevzdáním do tisku a fotograf nebo PR kontakt se odmlčí. To bývá člověku hodně ouzko. Naštěstí se to ale stává velmi minimálně. I když zrovna u zářijového vydání se to před pár dny stalo. Fotografie k rozhovoru s Danielle Slavik, modelkou českého původu, která v 60. letech byla oblíbenkyní Cristóbala Balenciagy, přišly z Paříže až v den uzávěrky.
Byla byste jako Miranda Priestly z Ďábel nosí Pradu hodně rozladěná, kdybyste – třeba při příští návštěvě Book Therapy – ucítila frézie?
(směje se) Nebyla. V současné době mě spíš vadí vzdušné proudy klimatizací, které mi vysušují čočky v očích, takže večer mívám pocit, že jsem si je vysypala pískem.
S vaším příchodem se částečně obměnil také tým Vogue CS. Kdybyste do něj mohla přijmout jednu literární postavu, která by to byla a co by bylo v jejím popisu práce?
Super otázka. Už jsem ji vlastně částečně přijmula. Vybavila se mi postava Maliny ze stejnojmenného románu Ingeborg Bachmann. Imaginární partner v hlavě, který je velmi racionální a v mém případě odráží představy a názory našich čtenářů a čtenářek. Musím se totiž korigovat v tom, abych do obsahu nevybírala jen věci, které přijdou zajímavé mně osobně, ale zohledňovat i jiné pohledy a preference. I když v momentech, kdy váhám, obracím se vždycky na redakci, nejčastěji Managing Editora Ondřeje Lipára, mou pravou ruku. Na zpětnou vazbu týmu dám a mého vnitřního Malinu pak taky vyslechnu. Takže jak vidíte, jediné ego redakci neřídí. (směje se)
Už vás nechceme déle zdržovat, tak poslední otázka: Která knížka vám právě leží rozečtená na nočním stolku?
Je to přímo sloupec. Nejspodněji je usazená bichle – monografie Marie Bartuszové, kterou jsem dostala k narozeninám a ještě jsem se jí neprokousala. Nad tím leporelové vydání Dorotky ze země Oz od Flammarionu, což je nejnovější úlovek z dovolené ve Francii. Tak nádherně výtvarně zpracovanou knihu jsem dlouho neviděla. Z té teď každý večer čteme a ukazujeme pár stránek před usnutím dceři Dině. Následuje změť časopisů, jako je Architectural Digest, Milk Decoration, Numéro aj. Navrchu mám Tell Me About Yesterday Tomorrow, která se v esejích a pojednáních od historiků, umělců a básníků i filozofů snaží odpovědět na otázku, do jaké míry ovlivňuje minulost náš pohled na přítomnost, a to jak její znalost i neznalost. Toto téma se pojí s mým prvním zářijovým číslem Vogue CS, které se bude dotýkat právě kořenů naší identity, nijak národopisně, ale právě v různých reminiscencích na naši minulost, toho, od čeho se chceme odpojit, ale i toho, na co zase navazovat.
