Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
Máme radost, že vám můžeme představit dětskou knihu Mína a náhodní kolemjdoucí, kterou v sobotu pokřtíme v brněnské Book Therapy. Zatím vám přinášíme malý rozhovor s její autorkou Kateřinou Pantovič.
„Upřímně doufám, že by kniha mohla především přispět k hezké rodinné komunikaci,“ říká Kateřina Pantovič o svém díle Mína a náhodní kolemjdoucí.
To vypráví příběh holčičky, jejíž maminka vlastní knihkupectví. Jaká otrava! Mína totiž nemá knihy zvlášť ráda. Ani papír. A vlastně ani lidi. Nejradši má balet. A melounové žvýkačky! A protože musí po škole čas v obchodě nějak přetrpět, krátí si ho pozorováním náhodných kolemjdoucích…
Kateřino, co máte s Mínou společné?
Nejspíš nechuť česat se, oblékat přiměřeně počasí a poslouchat od ostatních, jaké jsme.
Taky máte ráda balet a melounové žvýkačky?
Ano. A chuť dělat balet mi vydrží podobně dlouho jako chuť melounové žvýkačky.
V čem se naopak lišíte?
Mína je malá a roztomilá. A já jsem velká a roztomilá.
Je podle vás vůbec důležité, aby se čtenář v hlavní postavě knížky našel?
Myslím si, že ne. Důležitější je, aby ho inspirovala. Třeba jinými úhly pohledu na různé situace. K tomu, jaký být, nebo jaký rozhodně nebýt.
Jakým dětem bude Mína nejlepší parťačkou?
Snažila jsem se ji napsat tak, aby si děti i dospělí společné čtení užili. S rodiči, kteří jsou ochotní si s dětmi povídat a některé pojmy jim dovysvětlit, by mohla bavit jak školkové děti, tak ty, co už umí násobilku.
Jaké hlavní poselství jim předá?
Jsem máma tří dětí, a tak už jsem trochu obouchaná životem a nemám snahu předávat nějaké významné poselství. Upřímně doufám, že by mohla především přispět k hezké rodinné komunikaci.
Už to nastiňujete v anotaci, ale je hlavním úkolem knih vyprávět nám příběhy, abychom věděli, jak naložit se svým životem?
Určitě je jejich hlavním úkolem, aby nás naučily empatii a nahlížení na věci z různých perspektiv. Je to skvělý způsob, jak se na chvíli aspoň ve vlastní hlavě projít v cizích botách a zjistit, kde tlačí.
Která kniha takhle pomohla vám, ať už v dětství nebo dospělosti?
Jako dítěti Neználek, který mi otevřel cestu nejen k fantazii, ale i k marxismu-leninismu. (směje se) A jako dospívající pak všechny knihy, které tu druhou cestu definitivně zavřely.
Je možné mít doma příliš knih?
Ano. Pro mě osobně je velké množství knih spíš rušivé. Vítám čtečku a nechávám si jen ty kousky, které pro mě mají i vizuálně nějakou uměleckou hodnotu.
Myslíte, že je dobré soudit knihy podle obalu?
V mé předposlední knize jedna z postav říká, že předsudky šetří čas. A u mě platí, že v případě knih často i peníze. Tak to zavřeme takhle – že jsem povrchní kráva? (směje se)
Už v sobotu odpoledne knížku pokřtíme v brněnské Book Therapy. Uvidíme se? Kromě autogramiády bude na děti čekat také čtení, na vás pak sklenka vychlazeného prosecca!
