Adam Štěch, přední teoretik designu, architektury a umění, nás navštívil v pražské Book Therapy. Pověděl nám o své nové knize +- 160 let, která přibližuje vývoj a význam výroby ohýbaného dřevěného nábytku v Bystřici pod Hostýnem, a pár výtisků pro vás i podepsal.
Adama jistě není třeba dlouze představovat. Jen v Book Therapy najdete jeho práci v různých podobách, ať už jako články v magazínu Dolce Vita, tak i coby knihy Modern Architecture Interiors a +- 160 let. Poslední jmenovaná publikace vás zavede do Bystřice pod Hostýnem, kde se více než století a půl vyrábí ohýbaný nábytek. Jeho vývoj Adam zmapoval ve spolupráci se značkou TON, která navazuje na tradici Michaela Thoneta. Také ale představil současnou podobu ohýbaného nábytku a dal nahlédnout do budoucnosti.
V čem spočívá budoucnost ohýbaného nábytku?
To je poměrně záludná otázka. Jde totiž o to vůbec nejzáludnější téma, kterým jsme se při práci na knize zabývali. Nakonec jsme ho vyřešili tak trošku šalamounsky, protože jsme oslovili několik českých i zahraničních designérů a teoretiků, aby se nějakým způsobem, výtvarným nebo textovým, vyjádřili k tomu, kde budoucnost ohýbaného nábytku vidí. Vyšla z toho taková série různých ilustrací a někdy až vtipných návrhů.
Ohýbaný nábytek je technologie, která tady s námi je – jak i název knížky napovídá – přes 160 let, a já si myslím, že tady s námi ještě nějaký ten čas bude.
Je důležité zachovat její tradici, protože je v něčem od samého počátku dokonalá a za tu dobu se nijak výrazně nezměnila. Byl bych rád, kdyby ji mladí designéři svými novými, experimentálními, originálními vizemi posunuli zase někam dále.
Co tě během rešerše nejvíce překvapilo?
Rešerše se odehrávala především v průmyslovém areálu značky TON, kde se nachází i archiv, a mě asi nejvíc překvapilo to úplně rané období, kdy Michael Thonet svoji fabriku v roce 1861 založil a následně vytvořil naprosto úžasný mechanismus, který – myslím si – byl vzorem pro moderní podnikání. Překvapily mě mimo jiné staré katalogy z 90. let 19. století, které svou formou připomínají katalogy moderních nábytkářských firem.
Čemu podle tebe továrna v Bystřici pod Hostýnem vděčí za to, že funguje už přes 160 let?
Myslím si, že funguje tak dlouhou dobu, protože vyrábí absolutně esenciální produkt. Vyrábí židle a ty budou potřeba vždy. Vždycky budeme potřebovat sedět, nehleděna příležitost.
A právě technologie ohýbaného nábytku umožňuje vyrábět velmi prosté, řekněme, standardní židle, které jsou ale velice elegantní, mají krásný design a jsou snadné na výrobu.
To, že ta továrna pořád funguje, je podle mě ale určitým způsobem zázrak. Prošla si velice dynamickou a dramatickou historií, proměnou režimů a tak dále. Můžeme být rádi, že tato tradice stále pokračuje.
Co pro tebe při práci na knize představovalo největší výzvu?
Největší výzvou pro mě bylo dát všechny ty informace dohromady. Setkal jsem se i s takzvanými thonetology, což jsou lidé, kteří se celý život zabývají historií ohýbaného nábytku a často publikují knihy, co jsou opravdu hodně tlusté, mají spoustu textu a rozebírají i nejmenší detaily související s historií této továrny. Já jsem chtěl ale informace zhustit – vytvořit z nich jakousi koláž, jakousi mozaiku, v níž budou zajímavosti, ale i důležitá historická fakta, a budou prezentovány – řekněme – lehčí a současnější formou. Takže největší výzvou pro mě byl celkový koncept.
Co podle tebe dělá dobrou židli dobrou židlí?
Myslím si, že dobrá židle, nebo obecně dobrý produkt, je takový, který je navržen efektivně, aby se dal dobře a jednoduše vyrobit, aby byl relativně dostupný svou cenou a aby dobře sloužil. Takže dobrá židle je ta, ve které se všechny tyto aspekty propojují do jednoho celku. A ve výsledku třeba nemusí být zase až tak pohodlná, pokud je třeba určena do kavárny, kde neplánujeme vysedávat celý den, ale zajdeme si do ní jenom na kafe. Takovou židli můžeme obdivovat a může nám přinést potěšení, třebaže není úplně pohodlná.
Na který moment z příprav knihy nejraději vzpomínáš?
Mým největším zážitkem bylo setkání s Alexanderem von Vegesackem, který je velkým expertem na ohýbaný nábytek a obecně design jako takový. Na konci 80. let se podílel na založení Vitra Design Musea. Dneska pobývá na svém velkém panství ve střední Francii, v Boisbuchet. Pořádá tam různé workshopy pro mladé designéry a zároveň tam má velkou knihovnu a archiv, kde schraňuje své sbírky včetně spousty publikací z historie designu.
Měli jsme to štěstí ho na dva dny navštívit a hovořit s ním o značce Thonet a o designu obecně. To bylo naprosto skvělé, dodalo to knize na hodnotě. Té návštěvě je v ní věnováno asi osm nebo deset stran.
Myslím, že to byla skvělá výměna názorů a postřehů. Taky mě potěšilo, když jsem po dokončení knihy dostal e-mail přímo od Alexandera von Vegesacka, v němž mi gratuloval ke svěžímu pohledu na historii značky Thonet a samozřejmě značky Ton.
