Ilustrátor Joan Negrescolor svou obrázkovou knihou She Rides Like the Wind nepřipomíná pouze fascinující příběh legendární cyklistky Alfonsiny Strady, ale především důležitost boje za rovnost pohlaví.
Cyklistka Alfonsina Strada (1891-1959) šla proti proudu. Musela, jinak by totiž nikdy nedosáhla toho, o čem vždycky snila. Mimo jiné o účasti na jednom z nejstarších a taky nejprestižnějších závodů – Giro d’Italia. To se jí podařilo v roce 1924, kdy do přihlášky uvedla své jméno bez „a“ na konci a organizátoři si ji tak spletli s mužem. Noviny o ní později psaly jako o „ďáblovi v šatech“. Přezdívka jí zůstala.
Jízdu na kole milovala nade vše. První závod jela v pouhých třinácti letech, vyhrála tehdy prase. Reputace skvělé závodnice ji ale brzy předcházela, a tak se třeba stalo, že byla pozvána na Grand Prix v Petrohradě roku 1909. Ruská carevna Alexandra jí byla natolik oslněna, že trvala na tom, aby její muž, car Mikuláš II., Alfonsině udělil zlatou medaili.
Není divu, že se Joan Negrescolor rozhodl proměnit v obrázkovou knihu právě její příběh. Vždyť ani dnes, po téměř sto letech, dívky nemají tak docela rovnou startovní čáru.
Dětské knihy jsou velmi silným nástrojem ke změně toho, jakým společnost přemýšlí, a k boji proti předsudkům. Proto jste se jim rozhodl věnovat?
Ano. Obrázková kniha podle mě autorovi navíc dává spoustu kreativních možností, jak vyslat do světa zprávu, která může započít konverzaci. Unese více uměleckých jazyků, a dá se z ní proto číst více než jedním způsobem.
Musí to být obohacující profese.
Pracovní proces u takového projektu mi běžně zabere okolo roku, je to totiž taková směsice osobních zážitků, dobrých i špatných. Teprve až když je kniha uvedená – až když je v knihkupectvích nebo v rukou čtenářů, si mohu říct, že jsem vytvořil něco smysluplného.
Nejvíce obohacující je pro mě ale moment, kdy si uvědomím, že to, co dávám, je přijímáno. To považuju za skutečné privilegium.
Příběh Alfonsiny Strady je pochopitelně velice inspirativní, ale co přesně vás na něm oslovilo natolik, že jste si ho zvolil za téma pro svou knihu She Rides Like the Wind?
Je to poměrně neznámý příběh o dívce z pracující třídy, o dívce, která bojuje za něco, co miluje, bez velkých teorií, zato s obrovskou dávkou důstojnosti. Symbolizuje změny té doby, poznamenané válkami a ideologiemi.
Alfonsina je velice silná postava, a já věřím, že její příběh může pomoct k porozumění současnosti a usnadnit nám život.
Alfonsina musela bojovat za to, aby se její sny staly skutečností. Není alarmující, že dívky a ženy musejí o rovnost bojovat ještě dnes?
Tu knihu jsem věnoval své matce a matce svého syna, tedy ženám, s nimiž jsem žil. Všímal jsem si, jakým nespravedlnostem musí v každodenním životě čelit jenom kvůli svému pohlaví, a jak se to promítá do naší historie, vztahových systémů, kultury, ekonomiky atd. Feministické teorie jsou nejsrozumitelnějšími nástroji k budování lepší budoucnosti.
Kde nacházíte inspiraci?
Jak jsem řekl, v životě, ve vlastních zkušenostech. Ale také v knihách, konverzacích s přáteli a jinými umělci, v hudbě, ve vztazích, vlastně absolutně ve všem. Důležité je ale začít pracovat. Když budete stále jen čekat na to, až vás políbí múza, abyste vůbec vzali tužku do ruky, tak jste ztracení.
Jaké další problematice byste se chtěl ve svých nadcházejících knihách věnovat?
Klimatickým změnám. Nebo se o to aspoň pokusím. Nyní ale pracuju na ilustracích ke knize esejí pojednávajících o stavu demokracie ve Španělsku, obzvlášť v době pandemie. Není to úplně pozitivní téma.
Hojně také pojíte síly s neziskovými organizacemi.
Ano, spolupracuju nyní třeba s Impremta Collectiva, kteří se zasazují o návrat k tradičním tištěným knihám. Je to taková analogická propaganda.
My v Book Therapy máme projekt Flowers & Dinosaurs, v jehož rámci rozesíláme dětem balíčky s těmi nejlepšími osvícenými dětskými knihami, jako je na příklad ta vaše. Chceme tím děti vzdělávat, ale také přimět rodiče, aby se s nimi trávili více kvalitního času. Vyměnit telefon za knihu a číst si se pomalu stává uměním, které ne každý ovládá.
Já svému synovi předčítám každý večer, než se zhasne a jde spát. Připadá mi důležité investovat čas do toho, co je v životě skutečně důležité, a telefony jsou podle mě akorát distrakcí.
