Zajímavé osobnosti, jen pár minut čtení.
Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře? Tak se jmenuje skvělá novinka v Book Therapy, která zároveň nabízí odpověď. Jako předkrm podáváme krátký rozhovor s jejím autorem Andersem Hansenem.
Prohlášení „dříve bylo lépe“ nemůže být dál od pravdy. Jsme to my, kdo se má nejlépe z celých lidských dějin. Přesto jako bychom se v honbě za štěstím ztráceli. Pokud byste také uvítali mapu, doporučujeme chytře, svižně a hlavně srozumitelně psanou knihu Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře?, která vám přiblíží emocionální život z neurologického hlediska. Třeba i vás překvapí, kolik z toho, s čím bojujete, je ve skutečnosti vítaným projevem normálního fungování vašeho mozku.
Jak se máte, Andersi?
Jsem plný energie, je totiž ráno – moje nejmilejší část dne!
Řada zákazníků Book Therapy našimi středečními rozhovory začíná den. Jak ho rád začínáte vy?
Tak, že vstanu v sedm, zajdu si do kavárny za rohem pro kávu a pak si trochu čtu a píšu. Před desátou mám ty nejlepší nápady, takže se toho vždycky snažím využít. Je to, jako by se můj vnitřní kritik ještě nestačil probrat.
Co bychom ze všeho nejdřív měli změnit na způsobu, jakým smýšlíme o štěstí?
Neměli bychom štěstí vnímat jako samotný cíl, ale vedlejší produkt toho, když děláme něco smysluplného. Současné nahlížení na štěstí jako nikdy nekončící dobrý pocit je z hlediska mozku naprosto nerealistické. Je to nejkrutější hoax přírody, že si myslíme, že když budeme dělat jenom věci, co nám dělají dobře, budeme šťastní. Tak to nefunguje.
Natrefil jste při práci na knize na něco překvapivého?
Největší překvapení nepřišlo při pasní knihy. Byl jím zájem o knihu a reakce čtenářů. Psal jsem ji tak, jak bych si o takových věcech sám přál číst, kdybych pracoval v jiném oboru. Říkal jsem si, že bude zajímat jen málokoho, ani se mi nesnilo, že si ji tolik lidí koupí a změní na jejím základě svůj život. Verze knihy pro dospívající je dnes v 75 % švédských škol součástí osnov. A mnozí, mladí nebo staří, mi říkají, že díky ní začali vnímat duševní zdraví jinak.
Jak bychom k ní coby čtenáři měli v ideálním případě přistupovat?
Předem nemusíte vědět nic. Pokusil jsem se ji napsat tak, aby byla dostupná. Je to spíš konverzace než nějaké poučování. Ale je dobré pamatovat, že je stručná. Opravdu jsem vážil každou větu, takže bych ji doporučil číst spíš pomalu.
Všichni víme, že jsme někdy nahoře, jindy dole, a stejně si pokaždé, když jsme zrovna dole, připadáme, jako by s námi něco nebylo v pořádku. Napadají vás nějaké emocionální stavy, které jsou naprosto normální, přesto stigmatizované?
Jedním je rozhodně úzkost – takový ten pocit, že něco je špatně. Je to silnější podoba obavy, často ji cítíme i tělesně, třeba v žaludku.
To hlavní, co bychom si měli o úzkosti uvědomovat, je to, že není nebezpečná a že nám ve skutečnosti připomíná, že fungujeme normálně.
Pokud nicméně člověku omezuje život, určitě by měl vyhledat pomoc – to je známka síly.
Nedávno vyšel nový World Happiness Report měřící štěstí po celém světě. Severské země (spolu s Holandskem a Švýcarskem) jsou každoročně na jeho vrcholu coby nejšťastnější národy. Mohlo by to být způsobené i tím, že o štěstí uvažují jinak?
Skvělá otázka, nejsem si odpovědí jistý, ale tipnul bych si, že hlavním důvodem je těsná síť sociálního zabezpečení. Ve Skandinávii se většině lidí dostává dobrého vzdělání i zdravotní péče, nejen těm s naditou peněženkou. Blahobyt a duševní zdraví se tady ve Švédsku stávají velkými tématy, vyučují se ve spoustě škol, to k tomu možná také přispívá.
Pardon za ten oslí můstek, ale co nás naplňuje štěstím, je čtení knih. Jak jinak, když jsme knihkupectví… Máte nějaké tipy na knížky, co naplňují štěstím vás?
O knihy se zajímáme, protože se zajímáme o život. Čtení je způsob, jak žít několik
životů, a tím pádem největší life hack. Za naší láskou k příběhům je nejspíš evoluční důvod, protože se čtením můžeme dozvědět, jak čelit problémům a dilematům, aniž bychom byli sami v ohrožení. Kniha, co mě vždy naplňuje štěstím, je Pláň Tortilla od Johna Steinbecka. Další knihy, které jsem si v posledních letech užil a spoustu jsem se z nich naučil, jsou Vzdělaná od Tary Westover a pak všechny od Rachel Cusk. Momentálně čtu posledního Knausgårda. Neuvěřitelný autor.
Může mít podle vás doma člověk příliš knih?
Ne! Ale namísto čtení spousty knih bych doporučil číst ty dobré velmi pozorně a
opakovaně. Sledujte, jak v nich nacházíte pokaždé něco nového. Tím se stanou
odrazem vašeho vlastního vývoje. Jsou knihy, ať už fiktivní nebo literatura faktu, co čtu téměř každý rok. Zrovna Pláň Tortilla jsem četl snad dvacetkrát, je to taková má starápřítelkyně. Stejně tak to mám s The Blank Slate Steena Pinkera, Chováním Roberta Sapolskyho a Sapiens Yuvala Harariho.
Poslední otázka: Řídíte se v životě nějakým mottem?
Snažím se kultivovat intelektuální zvědavost a neustále se vystavovat novým věcem. Novým knihám, novým myšlenkám, novým tématům i formám kreativního vyjádření. Realita je komplexní a pokud jí chcete porozumět, nemůžete se držet jen jednoho tématu nebo akademické oblasti.
