Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
Nové číslo časopisu o architektuře ERA21 je venku!
Teda vevnitř, v Book Therapy, ale o venek v něm není nouze, hlavním tématem je totiž architektura volného času. I proto se jeho kurátorem stal Martin Hrouda, vášnivý skejťák a spoluzakladatel U/U Studia, které si dává za cíl městský prostor se sociálním přesahem zlepšovat.
„Jelikož skateři tráví v ulicích hodně času, městu a jeho fungování dobře rozumějí,“
píše v úvodníku vydání Martin, se kterým jsme si pro vás o architektuře i skateboardingu popovídali.
Martine, ke komu bude podle tebe nová ERA21 promlouvat obzvlášť?
Ke všem, kterým záleží na veřejném prostoru a chtějí ho používat aktivně, ne pouze pasivně.
Která změna ve veřejném prostoru tě naposledy hodně potěšila?
Mně udělá radost i drobný detail, co zlepšuje mobilitu ve městě. Plynulý nájezd na chodník, použití správné dlažby atd. Zkrátka když vidím, že nad návrhem a místem někdo přemýšlel.
Během studií jsi byl na stážích v Nizozemí, na Tchaj-wanu i v Irsku. Všiml sis, že je v otázce vnímání veřejného prostoru u nás něco výjimečného?
Málo podle mě chápeme, že je veřejný prostor nás všech. Musíme se o něj společně starat, umět v něm navzájem fungovat a komunikovat, ne pouze prosazovat a vidět své zájmy.
A co je naopak tak trochu slabinou i všude jinde?
Agresivní alkoholový turismus.
Abys vnímání veřejného prostoru změnil k lepšímu, založil jsi před čtyřmi lety s Jiřím Kotalem U/U Studio. Který váš úspěch považuješ za zatím největší?
Věřím, že díky našim projektům se mění pohled architektů i širší veřejnosti na skateboarding a implementaci volnočasových aktivit do veřejného prostoru. Na náměstí nemusí lidé pouze sedět a pít kávu, ale mohou například i pozorovat, jak někdo jezdí na skatu. Je to přidaná hodnota, která do místa přináší život.
V Praze se za hotové epicentrum skateboardingu považuje okolí letenského kyvadla. Čím to je?
Bývalé sovětské pomníky jsou pro ježdění skvělé, jsou odolné, postavené z kvalitní žulové dlažby s piedestaly a schody. Když k tomu přičteš velikost, atmosféru a umístění místa v Letenských sadech, jedná se o nejlepší street spot na světě.
Do Prahy se sjíždí světová špička skateboardingu, aby si na tomto místě zajezdila. Skejťáci z LA letí do Prahy, aby obrousili hrany lavičky na Letné. (směje se)
Je pravda, že tam dokonce mezi skejťáky funguje určitá hierarchie? Kde se v ní vidíš ty?
(směje se) Je to tak! Hlavně na Letné, kde jsem v roce 2003 začínal úplně dole na asfaltu. Bál jsem se vkročit nahoru na hlavní plochu, abych někomu nepřekážel a nesmál se mi, jak se učím ollie. Teď už se hierarchie ztrácí a skejťáci jsou daleko otevřenější přijmout do své komunity i lidi, co jezdí na něčem jiném. Největší OG ještě nejsem, k tomu mám před sebou ještě pár schůdků.
Kdybys tam mohl co do architektury něco změnit, co by to bylo?
Přeju si, aby Stalin zůstal co nejdéle v takové podobě, v jaké je teď. Není to skvělé, že na místě, kde byl pomník jednoho z nejhorších diktátorů je teď místo absolutní svobody a člověk se tam může vyjadřovat, jak chce? Jediné, co tomu místu chybí, je veřejné osvětlení, aby se tam dalo jezdit i večer. V parku se svítí, historicky na Stalinu osvětlení bylo, tak nevidím důvod, proč ho tam zase nemít.
Chodíš nejraději jezdit právě tam?
Tam a na pražské Výstaviště. Ani jedno nepůsobí jako skatepark, je tam zázemí a příjemné okolí.
Řídíš se při práci nebo v životě obecně nějakým mottem?
Když jsem byl mladý, jeden můj velmi dobrý kamarád na tuto otázku v jednom rozhovoru řekl: „Keep it real.“ Přišlo mi to jako klišé a moc jsem to nechápal. Tím, jak stárnu a nabírám zkušenosti, tomu začínám čím dál tím víc rozumět. Keep it real!
