Dovedli byste předstírat bohatství natolik důvěryhodně, aby vás pustili do nejluxusnějších obytných mrakodrapů na Manhattanu coby potenciální kupce nebo nájemce? Maďarská umělkyně Andi Schmied ano. O to, co při návštěvě 25 takových míst viděla i jakými surrealistickými strategiemi ji realitní makléři přesvědčovali, se dělí ve své nové knize Private Views: A High-Rise Panorama of Manhattan.
Jak jste na tuto myšlenku přišla?
Původně jsem byla prostě upřímně zvědavá na ten výhled, protože je spousta míst, například Central Park, která takto svrchu veřejnost nemá šanci vidět. Vidí je jenom majitelé těchto míst. Ale jakmile jsem se do tohoto světa ponořila hlouběji, nabral projekt úplně jiný směr.
Co nejpodivnějšího se vám během něj přihodilo?
Nejspíš když se o sedm měsíců později jeden z realitních agentů ozval, že má cestu do Budapešti a chtěl se semnou setkat. Spolu se svým „manželem“ jsme si s ním dali oběd, opět celí vyparádění, a jen jsme doufali, že na ulici nepotkáme nikoho z našich známých.
Na jakou nejzbytečnější luxusní věc jste při prohlídkách natrefila?
Na místnost věnovanou golfovému simulátoru.
Chtěla byste takto bydlet?
Ne. Samotná existence takových míst mi připadá problematická. Blokují světlo zbytku města, a přestože jsou jeho nejvyššími a nejviditelnějšími budovami, vysílají jeho obyvatelům zprávu, že nejsou pro všechny.
Třebaže by mi připadalo zábavné strávit v nich pár týdnů, abych si takový životní styl vyzkoušela, život v nich by pro mě byl opravdu velmi problematický.
Neměla jste po uvedení knihy s někým potíže?
Ne, ty apartmány nemají žádné soukromé vlastníky, patří developerským společnostem. Všechen nábytek jsou kulisy, takže to ani není tak, že bych ukázala něčí majetek. Spíš mě překvapilo, jak mnoho realitních agentů na knihu reagovalo pozitivně. Ačkoliv mezi nimi nebyl žádný z těch, se kterými jsem v rámci projektu jednala.
Andi pro vás několik výtisků knihy podepsala. Čekají v brněnské Book Therapy.
