Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
O tom, od kdy u dětí budovat lásku k četbě, anebo jak se pozná skutečně výjimečná dětská knížka, jsme si pro vás popovídali s Markétou Šmalcovou, autorkou důvtipné novinky Drzý jako opice.
Tahle veselá, veršovaná knížka o tom, proč se lidé rádi přirovnávají ke zvířatům, by podle nás neměla chybět v žádné dětské knihovně!
Doporučujeme ji především pro malé velké čtenář od 3 let.
Markéto, vaše novinka Drzý jako opice učí děti přirovnání. Jakým byste dnes vystihla sama sebe a proč?
Nedá se to asi říct jinak, ale jsem šťastná jako blecha, a to hlavně proto, že můžu dále tvořit a jsem obklopená dobrými lidmi.
U dětských knížek není vždy na první pohled znát, co všechno mohou dětem dát. Co se skrývá mezi řádky té vaší?
Zvířecí přirovnání mají zrcadlit náš charakter. Vždy je jednodušší vidět chyby i dobré vlastnosti na druhých než na nás samotných. Ráda bych, aby knížka kromě pobavení vedla čtenáře i k uvědomění si sama sebe a identifikování svého charakteru a stavu, se kterým se pak dá lépe pracovat.
Občas se stane, že se dětští čtenáři trochu podceňují. Jak důležitá je podle vás estetika knih pro nejmenší?
Estetika u dětských knih je prvořadá. Už od dětství saháme po knihách, které nás osloví nejprve vizuálně a zanechávají v nás různé pocity, někdy až do dospělosti. Myslím si, že to, jaké nás esteticky přitahují knihy, zračí do jisté míry i rozpoložení našeho nitra.
A od jakého věku je podle vás dobré začít s budováním lásky ke knihám?
Dnes už se objevují na trhu knížky pro děti od toho nejútlejšího věku, tedy od narození. Nejsem odborník na dětskou duši, ale snad se dá začít od chvíle, kdy dítě začne vnímat svět kolem sebe, barvy, obrázky… A jak se říká – příklady táhnou. Pokud vyrostete v rodině, kde ta láska ke knihám je, bude to vždy mnohem snazší.
Co dělá dětskou knihu výjimečnou?
Myslím, že to přiblížení se dětské duši, která je křehká, zranitelná a čistší než duše dospělého člověka. Nejspíš nejsem výjimkou, když řeknu, že mě dětská literatura dostává zpět do světa, ve kterém bych chtěla být – do světa barev, krásy, nemožných přání i zla, které ale lze překonat.
Kterou knížku jste jako dítě milovala nejvíc?
Nejspíš pohádky bratří Grimmů, pohádky obecně miluji dosud. Jako teenager jsem se nemohla odtrhnout od Bratrů Lví srdce od Astrid Lindgrenové.
Kdy je podle vás ideální čas na společné čtení?
Vždycky, když je pohoda, klid a nálada se na nějakou pěknou knihu společně podívat.
Jaký máte vztah ke společnému předčítání v dospělosti?
Přiznám se, že ho nevyhledávám.
A kterou knihu máte právě rozečtenou?
Japonské duchařské historky od Lafcadia Hearna, které ilustroval můj oblíbený ilustrátor Benjamin Lacombe.
Řídíte se při práci na knize nějakým mottem?
Asi to není úplně motto, ale spíše přání: Neztratit při tvorbě radost, kterou mi přináší.
KOUPIT
