Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
Dnes na naše otázky odpovídá Adam Gebrian, odborník na architekturu a vášnivý cestovatel, jehož novinka Sedm měsíců v Raleigh, New Yorku a Chicagu na vás už čeká v Book Therapy.
Po bestsellerech Tři měsíce v Barceloně a Dva měsíce v Lisabonu vydává autor další hit. Tentokrát vykresluje život v amerických městech Raleigh, New Yorku a Chicagu – v prostředí tolik odlišném od našich luhů a hájů. Malou ochutnávku si s námi můžete dopřát ihned…
New York je známý jako město, které nikdy nespí. Co děláte vy, když nemůžete spát?
Když si můžu svítit, tak si čtu, když ne, poslouchám podcasty, a když nejde ani to, přemýšlím nad tím, co bylo i bude.
Málokdy usnu dřív než v jednu ráno. Jako malé dítě jsem se jednou zapomněl připravit na důležitou písemku ve škole a uvědomil si to, sotva jsem si lehnul a měl spát. Asi dvě minuty jsem z toho byl v hrozných nervech, ale pak mě napadlo, že mám teď spoustu času a můžu se připravit po paměti. Věnoval jsem tomu následující dvě hodiny, druhý den dostal podtrženou jedničku a od té doby je pro mě čas před usnutím nejlepším časem na utřídění si myšlenek a přípravu.
Leží vám na nočním stolku rozečtené knihy?
Noční stolek nemám, ale na zemi vedle postele leží Literární spolek Laury Sněžné, Serotonin, Architektonika a protoarchitektura, Amadeus, Boj o ostrov, který teď čtu po večerech synovi, ze stejného důvodu Harry Potter a Ohnivý pohár a pak taky Vysoké okno – čas od času si v antikvariátu koupím za deset korun knihu, kterou jsem četl už dávno a bavila mě, a tak si ji přečtu znovu.
Naše první otázka potvrzuje, že na New York jako by měl každý názor, třebaže v něm nikdy nebyl. Jaký největší předsudek o této metropoli vás napadá?
Můj byl ten, že se jedná o město mrakodrapů. Myslel jsem si, že jsou všude na Manhattanu. Nenapadlo mě, že se nacházejí jen v několika malých klastrech a na zbytku najdeme obyčejnou blokovou strukturu, řadové domy, nebo i charakter vesnice.
Obecně považuji za největší předsudek, že je to chaotické město, kde každý někam utíká a nemá na nic čas, naplno se věnuje práci, na krátkou návštěvu je to fajn, ale bydlet se tam moc nedá, všichni jezdí taxíky, pěšky nikdo nechodí a už vůbec to není vhodné místo pro děti. Ačkoliv trochu pravdy na těchto charakteristikách přece jen je…
Raleigh, na druhou stranu, spousta lidí ani nezná. Proč jste se vydal právě tam?
To rozhodnutí v zásadě učinila moje žena Markéta, která si na místní univerzitě domluvila studijní pobyt, aby zde mohla konzultovat svou tehdy dokončovanou doktorskou práci o vztahu architektury a virtuální reality. Když byla tato její iniciativa navíc podpořena stipendiem Fullbrightovy komise, nebylo moc co řešit.
Ve kterém ze tří měst byste si dovedl představit svůj život spíš, v Raleigh, New Yorku, nebo Chicagu?
Pořadí by bylo: New York, Chicago, Raleigh. Ale já si svůj život dokážu představit kdekoliv, pokud by mi zůstala možnost cestovat.
A kdybyste mohl žít ve kterémkoliv domě na světě, který byste si vybral?
Dočasně bych si velmi rád vyzkoušel Casa Malaparte na Capri, ale jinak by pro mě byla důležitější lokalita než dům. Tedy centrum rušného města se spoustou energie a klidně v malém bytě spíš než krásný dům s velkou zahradou v tiché vilové čtvrti.
Vaše knihy dávají ochutnat jiný životní styl, což sám popisujete jako dobrý způsob, jak si začít vážit toho, co nám připadá samozřejmé. Čeho jste si díky svým cestám začal vážit vy?
Vysokého životního komfortu, který v Praze máme a spočívá v tom, že téměř vše, co pro náš život potřebujeme, máme v docházkové vzdálenosti od našeho bydliště na Malé Straně: přátele, kulturní instituce, školy, jídlo, pití, sportovní vyžití, nádherné parky, stavby, náměstí, řeku, ostrovy… Málokde se najde tolik nahromaděných kvalit na tak malém místě.
Prozradíte, kterému místu byste rád věnoval další z knih?
Pokud o to bude mít nakladatelství zájem, moje další kniha se bude věnovat Tenerife, kde jsme letos v létě strávili jeden měsíc a rozmanitost toho ostrova na mě udělala obrovský dojem.
Které architektonické poklady v naší zemi by měl podle vás zažít každý?
Zajít se podívat na prostorové zhmotnění lidských vlastností geniálního podnikatele do Památníku Tomáše Bati ve Zlíně, přespat v hotelu na Ještědu, poobědvat ve všední den v Zastávce Nižbor Tomáše Hanáka a pozorovat kolemjedoucí vlaky, ubytovat se na pár dní v nádherně zrekonstruovaném Pivovaru Lobeč a každý večer si tu zajít na jiný druh piva a přitom si zaplavat v nedalekém koupališti Mšeno, zajít si přečíst knihu do Vědecké knihovny v Českých Budějovicích a nevynechat skvělou výstavu v místním Domě umění na hlavním náměstí, zaplavat si v interiéru plaveckého stadionu v Podolí, navštívit všechny veřejně dostupné interiéry Adolfa Loose v Česku od Mullerovy vily přes Winternitzovu vilu po plzeňské interiéry bytů, zajít si na kubistický věneček do Café Orient v Celetné, vystoupat do betonového krovu kláštera Na Slovanech a přitom nevynechat sousední CAMP, objednat si skleničku vína v automatu ve znojemské Enotéce, přespat v klášteře v Broumově… Takhle bych mohl pokračovat další hodiny!
Které tři architekty, živé nebo mrtvé, byste pozval na večeři a co by se podávalo?
Rozhovory s architekty jsem strávil v životě tolik času, že bych radši mluvil s lidmi jiných profesí. Podávalo by se, co by si hosté přáli.
