Lukáš Dvořák o tom, co dělá fotografii dobrou fotografií, čím je výjimečný snímek na obálce jeho nové knihy XIII, anebo co nejpodivnějšího kdy fotil.
Kniha nepotřebuje text, aby se z ní dalo číst. A XIII, debut fotografa Lukáše Dvořáka, je toho výborným příkladem. Jeho černobílé snímky, pro které je příznačný silný erotický náboj, dovedou vyprávět příběhy i beze slov. Zpravidla odrážejí umělcovu lásku k cestování a křehké ženské kráse, ale svému divákovi vždy dopřejí svobodu interpretovat si je po svém a stát se tak jejich nedílnou součástí.
Lukáši, tvá první kniha je sbírkou fotek, co jsi pořídil za posledních 13 let. Proč ses ji rozhodl vydat právě nyní?
První prototyp knihy vznikl už v roce 2017, ale ještě potřeboval dozrát. Žil jsem tehdy v NYC a Miláně, kde jsem neměl moc prostoru ji dokončit, navíc jsem se o ní chtěl ještě pobavit s několika lidmi, abych našel tu správnou cestu. Pak přišla pandemie a já měl najednou spoustu času se jí věnovat.
Čím tě černobílá fotografie přitahuje víc než barevná?
Barevná fotografie skrývá podstatu lidí. Mozek vidí barvy, ale nedostane se do hloubky. Černobílá fotka tě vtáhne, umožní ti nahlédnout hlouběji a lépe vykresluje atmosféru.
Co podle tebe musí splňovat dobrá módní fotografie?
To je otázka, na kterou se v dnešní době těžko odpovídá. Dobrá módní fotka má totiž miliony podob – od velkých produkcí až po punkové snímky vyfocené na 35milimetrový film. Hlavním znakem dobré fotky je nicméně síla rukopisu autora.
Přijde ti, že sociální sítě fotografii jako umělecký obor devalvují, nebo jí naopak pomáhají?
Nejdříve jí pomohly, nyní ji devalvují. Pro spoustu lidí fotografie přestala mít takovou hodnotu. Myslí si, že udělat dobrou fotku je snadné, ale opak je pravdou. Instagram začal vytvářet takový globální styl fotky. Všichni se navzájem kopírují a tím se rukopis vytrácí.
Má pro tebe některý ze snímků v knize zvláštní význam?
Kniha jako celek odráží můj životní příběh, každý snímek mám proto spojený s nějakou nezaměnitelnou chvílí. Některé fotky se i proslavily, jiné mám rád třeba jen kvůli tomu zážitku, který se k nim pojí, ale asi bych vypíchl Lago di Como, tedy fotografii na obálce. Ta totiž všechno odstartovala. Díky ní jsem se dostal do Leica Gallery, dále do Lumas Gallery a dnes ji vlastní přes 150 lidí na světě.
Vzpomínáš si na nejpodivnější zakázku, jakou jsi kdy dostal?
Když jsem začínal, tak jsem pro jednu lékařskou knihu fotil proces porodů a císařských řezů.
Máš mezi fotografy vzor?
Ne, dnes už nemám. Jsem sám sebou a chci jím zůstat.
Pověz nám ještě – co pro tebe při tvorbě publikace představovalo největší výzvu?
Myslím, že její finalizace, tedy tři měsíce příprav a tisku, které byly opravdu vcelku náročné. V té době se navíc zvedla cena papíru, takže se produkce pěkně prodražila. Já jsem chtěl ale tu nejlepší kvalitu, žádný kompromis nepřipadal v úvahu, a jsem strašně rád, že jsem knihu navzdory překážkám dotáhl do konce.
Lukášova kniha XIII je v Book Therapy k dostání hned ve dvou variantách, kromě standardní také jako sběratelské vydání s podpisem autora a certifikátem pravosti.
