Zajímavé osobnosti, jen půl minuty čtení.
Exkluzivně pro vás nyní v Book Therapy máme také superinspirativní francouzský (ale anglicky psaný) magazín Sloft. Poznejte ho díky rozhovoru s šéfredaktorem Jeanem Desportesem.
Kdo říká, že stylově a osobitě zařízený domov nemůže být cenově dostupný? Proti mýtu brojí magazín Sloft o architektuře a designu. Originální nápady na jeho stranách střídají praktické tipy a obojí ilustrují krásné snímky „hotových“, často kompaktních městských interiérů – jen vytrhnout a přišpendlit na moodboard.
My v Book Therapy máme radost, že vám Sloft jako jediný široko daleko můžeme nabídnout. Pojďte si s námi popovídat s jeho šéfredaktorem.
Jeane, jak je podle vás nejlepší začít den?
Pomalu! Jsem spíš večerní typ než ranní ptáče, takže si po ránu moc rád čtu u okna zprávy, prolévám se u toho kávou a koupu v osvěžujícím denním světle. Dává mi to také příležitost přemýšlet nad tím, co mě ten den čeká, anebo vyřešit nutné úkoly, abych se později mohl věnovat tomu, na čem záleží nejvíce. Nápady, co mi později mohou přijít vhod, si přitom vždy sepisuju. Takové pomalé starty jsou ale v mém případě spíš vzácné, nahrazují je brzké porady a cally a tak dále.
A co nejlepší způsob, jak den zakončit?
Čtením! Hlavně literatury, esejů, filozofie… Všeho toho, co mi pomáhá pracovat, přemýšlet a fantazírovat. Chce to ale disciplínu, protože rád visím na telefonu a scrolluju sociálními sítěmi, a to pěkně dlouho. Také čtu hodně časopisů a novin, ale spíš přes den, protože to většinou vede k přímé akci – časopisy k inspiraci a pro srovnání, noviny pak, abych si udržel přehled o tom, co se děje ve světě.
Čekají na vašem nočním stoku nyní nějaké knihy?
Je jich tam docela dost. Dva nebo tři romány, obvykle napsané přáteli. Sám totiž čas od času napíšu nějaký ten román a s autory, se kterými sdílím nakladatelství, si naše díla rádi vyměňujeme. Minulý rok jsem také začal číst Hegelovu Fenomenologii ducha. Je velice stimulující, ale i velmi komplikovaná, takže na mém stoku asi zůstane ještě nějaký ten čas…
Když jsme u toho – napadá vás nějaký esteticky zajímavý noční stolek, který byste klidně otiskl ve Sloftu?
Hahaha, ano, samozřejmě! Mohu zmínit třeba kulatý stolek od Kartellu. Ten už se ve Sloftu párkrát objevil. Ale je třeba říct, že hodně nočních stolků v našem magazínu je integrovaných do ložnic navržených architekty na míru. Jsou tak praktičtější, šetří místo.
Jaký interiérový doplněk nebo kus nábytku jste si naposledy pořídil vy?
Na míru navrženou knihovnu od kamaráda, architekta Paola Remogny, o kterém jsme ve Sloftu psali. Šla do nového bytu, co právě dokončuju. Také jsem si nedávno koupil malbu od Gaëtana Henriouxe nebo třeba sošku od umělce Cyrila Debona. I toho najdete ve Sloftu, a to hned v nejnovějším třetím vydání. Dělá sochy žab, které jsou zkrátka šíleně dobré! Můj žabák je baleťák pózující v operní lóži.
Co podle vás dělá interiér výjimečným?
Těžko říct, protože přesný recept by vedl leda k replice, kdežto já osobně nejvíce miluju, když mě v tomhle oboru něco ještě dokáže překvapit. Mou odpovědí tedy je: Interiér, který nenásleduje žádné dekorativní trendy, co jsou beztak jen součástí spotřebitelské strategie, dlouho netrvají, a protože je přijímají masy, nejsou příliš originální. Vždy budu dávat přednost velmi čistému, elegantnímu, promyšlenému interiéru, třebaže z běžných materiálů, před něčím sofistikovaným, byť vytvořeným z materiálů a designu, co jsou zrovna in.
Napadá vás veřejně přístupný interiér, co vám opravdu učaroval?
Pochopitelně jich je spousta, ale protože je ve Francii dlouhá tradice zámečků, která straší naši představivost už od středověku, zmínil bych Villu Cavrois v Roubaix – takové château současnosti. Je úžasná a nedávno ji po letitém chátrání dali do pořádku. Je neuvěřitelné všímat si, jak se její design odvíjel od životního stylu velmi zámožné rodiny z 30. let a jak využíval těch nejlepších dostupných technik, aby dal vzniknout pověstnému „art de vivre“ začátku 20. století.
Každý z nás má občas chuť doma něco změnit. Co nejlepšího můžete takovým lidem poradit?
Dejte si na čas. Poradil bych jim, ať pořádně zváží své potřeby, vkus i zvyky, protože pak má taková
změna šanci vydržet. A ať se poradí s přáteli, kteří rozumí architektuře, designu a dekoracím, sbírají nápady a inspiraci. Pokud možno, životní změny by neměly být ukvapené. Měly bychom vědět, že přijdou, až nastane ten správný čas a my budeme připravení. Jinak riskujeme, že naskočíme na vlnu posledního trendu, co jsme někde viděli, a pak zjistíme, že nevyhovuje našim potřebám.
Jak byste si přál, aby čtenáři ke Sloftu přistupovali?
Lehce, přátelsky. To je totiž jeho smysl – hovořit o architektuře a designu nikoliv především odborně, ale ze zkušenosti. Sloft stojí na myšlence, že veškerý tisk věnovaný architektuře promlouvá jen k architektům a ignoruje širší veřejnost. Jenže architektura je stejně běžnou formou umění jako třeba hudba, protože ji zkrátka obýváme. Součástí té myšlenky také bylo, že magazíny často věnují pozornost jen luxusním a drahým realizacím, neboť zastávají ten podivný názor, že „lidé chtějí nebo potřebují snít“, aby mohli ze svého běžného života utéct. My chtěli vytvořit kvalitní magazín, co bude ukazovat běžný, dostupný, přesto úžasný design.
Pro koho je tedy Sloft určený především?
Sloft vytváříme pro každého, kdo má o svůj domov zájem, nehledě na velikost a budget. Zpočátku jsme si mysleli, že většina našich čtenářů budou lidé žijící ve městech, ale nakonec se mu daří i v menších francouzských obcích. Lidé správně vytušili, že se Sloft soustředí na kompaktní interiéry, a i když obýváte velký prostor, stále v magazínu najdete hezké věci, co se k vám budou hodit bez nutnosti mohutnější finanční investice.
